 |
|
|
|
Růžový
palouček je památné místo od nepanšti porostlé francouzskými růžemi, lat. Rosa
gallica (též růže stepní, papoušková) na ploše asi 350 m. čtverečních. Praví se.
že vyrostli ze slzí českých bratří, prolitých před jejich odchodem do ciziny.
Pověsti říkají, že neštěstí stihne toho, kdo by je chtěl vyplenit. Růžový palouček
byl původně uprostřed polí. V roce 1906 toto místo odkoupil Spolek pro získání
Růžového paloučku veřejnosti a postoupně upravili do současné podoby. Měděný
památník podle návrhu arch. Aloise Meteláka byl odhalen v roce 1921. Park osázený
v roce 1925 projektoval arch. Kulišan. Vlastníkem Růžového paloučku s parkem je
obec Újezdec.
Jan
Amos Komenský
Jestliže snad i nyní po hrůzách tak
krutých válek a po takových zpustošeních zemi chce Otec milosrdenství popatřiti na
nás laskavější tváří, jsme povinni vděčně vyjiti Bohu vstříc a napomáhati i sami
věcem svým těmi způsoby a cestami, které ukáže sám nejmoudřejší Bůh, jenž všechno
řídí cestami svými.
(Didaktika velká)
Z české krásné
Palestýny
pryč se brali do ciziny
časně z ráno, na úsvitě
stařec, žena, muž i dítě.
S Bohem, s Bohem, drahá vlasti
plná muk a plná strasti,
kolébku kde stlali,
tichý hrob nám uchystali.
Z Bučiny u Cerekvice,
z Bohňovic a ze Sloupnice,
z Morašic a Litomyšle
mnohé zříš tu houfy vyšlé.
K těm se Mýtští připojili,
z Horek také pospíšili,
s Hrušovou a Javorníky
rozmnoživše Páně šiky.
Od Oujezdce ku Makovu,
tam se sešli „na Drábkovu"
v tichém místě mezi lesy,
ještě slavit Páně plesy.
Žalozpěvy dozpívali
rodnou půdu zulíbali
V mnohem hoří, v smutku mnohém
vlasti dali s Bohem - s Bohem.
Šli! - A na tam místě svatém,
na slzy tak přebohatém,
na Drdbkovu na popluží
krásný vyrost - palouk růží
Jan Janata (1886)